O prvním připlutí plovoucí potratové kliniky, lodi Langenort, organizace Ženy na vlnách v červnu 2003 k polským břehům jsem psal v článku pro 30. číslo Svobodné Práce. Po čtyřech letech se Langenort letos v dubnu k polským břehům vrátil. Paradoxně jen pár týdnů po předložení ještě represivnějšího antiaborčního zákona Ligou polských rodin, který naštěstí neprošel. Dá se předpokládat, že průběh jeho "návštěvy" a snah polských konzervativců a náboženských fanatiků zabránit jeho přistání v přístavu, budou obdobné jako před čtyřmi lety. Langenort rozvíří vlnu nevole, mladí vlastenečtí a náboženští radikálové, hlavně z řad Ligy Polských Rodin a Všepolské Mládeže, se sešikují do dvojstupu s nenávistnými transparenty, zahrnou vlnou nechutných nadávek ty odvážlivce a odvážlivkyně, kteří/ré budou mít odvahu Langenort přivítat, snad se objeví pár chabých a rychle umlčených pokusů o rozjetí debaty na téma polské antiaborční politiky a za pár dní se zase zapomene. Proto jsem se rozhodl neinformovat opět o průběhu pobytu Langenortu u polských břehů, ale pokusit se v krátkosti nastínit aborční situaci v Polsku od počátku 20. století po nedávnou minulost. [* http://new.anarchismus.org/files/Polské dobrovolnice na palubě Langenortu.jpg .{margin:5px} <] "Žijeme v zemi chudoby, nezaměstnanosti a pokrytectví. Za právním zákazem přerušení těhotenství se schovává vize ženy jako nemyslící a nesvéprávné bytosti, které stát, poučený v této otázce církevní hierarchií, musí vzít pod svou ochranu. Ženy jsou ve své nejtěžší životní situaci postavené mimo zákon a ponížené. Ani vláda ani o to více Církev, tolik citlivá k osudu "nenarozených", se nezajímají o situaci v Polsku současně žijících žen. Nedostává se nám nejen zřetelné sexuální výchovy ve školách a levné antikoncepce. Nedostává se nám rovněž veřejné diskuse o oddělení církve od státu, o právu ženy na vlastní rozhodnutí, o její zkušenosti a odpovědnosti." Manifa č. 5 Polsko je jedním z mála států, které v posledních letech, navzdory světovému trendu, zákony týkající se potratů pořád zostřují. Podívejme se tedy v krátkosti na historii právního ustanovení potratů v Polsku. Během diskusí nad novým trestním právem II. Polské republiky v roce 1929 je navrhován trest odnětí svobody na 5 let pro ženy a osoby podstupující či vykonávající potrat. Druhý Kongres polských právníků vydává deklaraci proti trestání potratů. Trestní zákoník z roku 1932 omezuje možnost přerušení těhotenství pouze na situace, kdy k těhotenství dojde během znásilnění, incestu nebo pohlavního styku s osobou nesvéprávnou (v tomto případě souhlas k přerušení těhotenství uděloval prokurátor); nebo v případě, kdy těhotenství představuje ohrožení života a zdraví ženy (v tomto případě musela být předložena písemná zpráva dvou lékařů). Po 2. světové válce v Lidovém Polsku stále platil zákon z roku 1932 a to i přes rozšíření potratového podzemí. Ke změně došlo teprve 27. dubna 1956, kdy zákon připustil provedení potratu s ohledem na špatné materiální zajištění či těžkou životní situaci ženy. Proti zákonu protestovala jak katolická církev, tak i Sdružení PAX. O rok později vznikla Společnost uvedomělého mateřství, pozdější Společnost plánované rodiny v roce 1981 přeměněna na Společnost rozvoje rodiny. K další liberalizaci práva na aborci došlo v roce 1959. V roce 1980 došlo k rozvoji katolického sociálního hnutí, které potíralo a bojovalo proti přerušení těhotenství jako zabíjení "počatých dětí" či "nenarozených". V letech 1983/84 pak na stránkách katolického tisku probíhala živá diskuse na téma: "Mohou být v nemocnici - pomníku Centra Zdraví Matky Polky - prováděny potraty?" V roce 1989 je právníky a experty z Komise pro rodiny polského episkopátu vytvořen projekt "O právní ochraně početého dítěte", který mimo jiné přepovídal trest od tří let odnětí svobody pro ženy přerušující těhotenství a osoby jim v tom pomáhající. V dubnu 1990 ministr Zdraví vydal nařízení zakazující přerušování těhotenství mimo veřejné ústavy zdravotní péče. V roce 1993 přijal polský Sejm zákon "o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a přípustných podmínkách přerušení těhotenství", který ženy zbavil práva na potrat ze sociálních důvodů. O tři roky později byl zákon trochu zmírněn několika úpravami, připouštějícími potrat např. v případě, kdy se žena "nachází v těžkých životních podmínkách nebo v těžké osobní situaci". V prosinci 1997 vstoupilo v platnost ustanovení Ústavního soudu, které zpochybnilo shodnost změn zákona z roku 1997 s Ústavou, i přesto, že se v ní nevyskytuje záznam o ochraně "života od početí". Tribunál se odvolal na článek prohlašující, že "Polsko je demokratickým právním státem" a na tomto základě vyslovil rozsudek o nutnosti "ochrany života od početí". Mezitím se však ve státech vyznačujících se mnohem déle než Polsko demokratickou tradicí a charakterem "právních států" zákony týkající se potratů stávají stále liberálnější. Polský Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí také prohlásil, že "z podstaty uznání lidského života za ústavní hodnotu vyplývá nezbytné omezení práv těhotné ženy." Ve světě je však omezení práv žen s ohledem na jejich mateřskou funkci uznáváno za nepřípustnou diskriminaci vzhledem k pohlaví. Ústavní Tribunál se také odvolával na Konvenci o právech dítěte, když její znění interpretoval jako podporující "ochranu života od početí." O tom, že to není v souladu s duchem jejího znění, však svědčí potratové zákony mnoha evropských států - signatářů této konvence. Restriktivní protipotratové zákony v Polsku, neexistence politiky rozšiřování plánovaní rodičovství či sexuální výchovy tak stále více vzbuzuje nesouhlas mezinárodního společenství a orgánů OSN monitorujících dodržování mezinárodních smluv a konvencí, které Polsko ratifikovalo. V roce 1998 Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva, monitorující dodržování druhého (po Všeobecné deklaraci lidských práv) základního mezinárodního dokumentu, Smlouvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Polsku doporučil "všeobecné zpřístupnění služeb plánování rodiny, obsahující poradenství, týkající se bezpečné antikoncepce a pravdivé, na nezpochybnitelných informacích založené, sexuální výchově pro děti a mládež školního věku." V doporučení se dále píše, že při právním omezení potratů "nebyly vztaty v potaz ekonomické ani sociální ohledy. Znepokojení Výboru vzbuzuje výsledek těchto omezení: Polky, aby přerušily těhotenství, nyní často utíkají ke službám osob bez jakýchkoliv skrupulí a často hazardují se svým životem." V červenci 1999 Výbor lidských práv při OSN po prostudování zprávy polské vlády zaslal Polským představitelům mimo jiné následující úvahy a doporučení: "11) Výbor se znepokojením zaznamenává: a) přísný zákon týkající se potratu, jehož výsledkem je velký počet utajených zákroků přerušení těhotenství, což se pojí s ohrožením života a zdraví žen; b) omezený přístup žen k antikoncepčním prostředkum kvůli vysokým cenám a omezené možnosti získání správných receptů; c) vyloučení ze školního programu sexuální výchovy a d) nedostatečnost programů plánování rodiny dostupných pro všechny (čl. 3, 6, 9 a 26 Mezinárodní úmluvy občanských a politických práv)." V současnosti je tedy v Polsku přerušení těhotenství legální pouze ve třech případech. 1) Když těhotenství ohrožuje život či zdraví těhotné ženy. Ohrožení musí potvrdit jiný lékař než ten, který provádí potrat. Jediná výjimka existuje v případě, kdy těhotenství ohrožuje život ženy bezprostředně. Zákon v tomto případě nevymezuje přípustný termín přerušení těhotenství. 2) Existuje-li velká pravděpodobnost těžkého a neodvratitelného duševního postižení plodu nebo nevyléčitelné choroby ohrožující jeho život. Přerušení těhotenství v tomto případě je přípustné do okamžiku, kdy je dítě schopné samostatně žít mimo organismus ženy. Existenci okolností opravňujících k přerušení těhotenství musí potvrdit jiný lékař než ten, který provádí potrat. 3) Existuje-li oprávněné podezření, že těhotenství vzniklo následkem trestného, tedy zakázaného, činu. Přerušení těhotenství v tomto případě je přípustné, jestliže od jeho počátku uplynulo ne více než 12 týdnů. Existenci okolností opravňujících přerušení těhotenství potvrzuje prokurátor. V dubnu 2007 předložila Liga Polských Rodin v polském Sejmu ke schválení nový protipotratový zákon, který výše uvedené výjimky ještě radikálně zostřoval. Zákon naštěstí neprošel. Polské protipotratové zákony se ukázaly být mnohem restriktivnější v praxi než na papíře. Atmosféra vytvořená okolo přerušení těhotenství protivníky práva žen na bezpečný a legální potrat, konformismus lékařského prostředí a také slabá znalost platných zákonných předpisů způsobují, že dokonce i ženy, které mají na zákrok legální nárok, mají problémy s jeho provedením. Teoreticky, ústavní zákon připouštějící potrat pro záchranu zdraví a života potencionální matky musí ženě vytvářet možnost dbát o vlastní zdraví, obzvláště, pokud jej chápeme v souladu s definicí přijatou Světovou zdravotnickou organizací (WHO). V ní se totiž praví, že zdraví není nejen nepřítomnost nemoci, ale znamená to také dobře se cítit a to jak fyzicky a psychicky tak i sociálně. V Polsku je však zdraví interpretováno značně plasticky. Dost bolestně to pociťují ženy, které by chtěly přerušit těhotenství s ohledem na svůj zdravotní stav. Jsou známy případy pacientek, kterým bylo provedení potratu odmítnuto i navzdory jejich hodně špatnému zdravotnímu stavu. Naneštěstí existují i případy, kdy některé z nich za takovéto rozhodnutí lékaře zaplatily vlastním životem. I když je tomu jen těžko možné uvěřit, lékaři odmítají provést zákrok dokonce i v případě tzv. mrtvého těhotenství. Obrovské problémy v přístupu k potratu mají také ženy, které otěhotněly během znásilnění. Problémem pro ně je již samotné ohlášení znásilnění - v Polsku jsou oběti znásilnění jen zřídka pojímány vyšetřujícími orgány a výkonem spravedlnosti s náležitou úctou k jejich právům a úctě. Nenahlášení znásilnění ženám pak odnímá možnost využít legálního potratu. Ale dokonce ani osvědčení o znásilnění nestačí, pokud se v přípustném termínu nepodaří najít nemocnici, která by se potratu chopila. Je to další problém, s nímž se polské ženy potýkají. [* http://new.anarchismus.org/files/zeny_lort.jpg .{margin:5px} >]Dalším problémem pro polské ženy je samozřejmě polská církev. V roce 1995 do jedné z varšavských nemocnic přivezli Grazynu Z., 41-letou matku sedmi dětí, u níž byl zjištěn mozkový nádor. Žena byla v osmém týdnu těhotenství. S ohledem na její zdravotní stav lékaři vystavili potvrzení opravňující k podstoupení potratu. Žena i její muž s potratem souhlasili. O plánovaném zákroku se ale dozvěděl jistý kněz, který na plánovaný potrat podal stížnost na prokuraturu. Prokuratura se nezačala zabývat plánovaným potratem ale tím, jakým způsobem se informace, jež je lékařským tajemstvím, ke knězi dostala. I přesto však konsilium, svolané po nátlaku kněze, prohlásilo, že i když těhotenství představuje hrozbu pro život ženy, není potřeba jej přerušovat. Pacientka, které byl následně souhlas k potratu odvolán, odmítla podstoupit operaci. Grazyna Z. zemřela nedlouho po porodu. Zanechala po sobě osm dětí. Strůjci a přívrženci restriktivního protipotratového zákonu jeho správnost podmiňují tím, že došlo k radikálnímu poklesu oficiálně uskutečněných potratů. Faktem však je, že snížení porodnosti a stále nevelké využívání antikoncepčních prostředků může být důvodem k tvrzení, že potraty nezanikly, ale pouze se přesunuly do podzemí. Podle Federace pro Ženy a Plánování Rodiny Polské ženy podstupují 40 000 až 50 000 potratů ročně a to jak v Polsku tak i za jeho hranicemi. Srovnáme-li tento počet s počtem potratových zákroků provedených v letech před zavedením protipotratového zákona, odhady se zdají být skromné. V roce 1980 se v Polsku narodilo 692,8 tis. živých dětí a bylo provedeno 138 000 potratů. O deset let později počet porodů klesl na 545,8 tis. a počet potratů na 59 000. V roce 1993 se narodilo 492,9 tis. dětí, potratů podstoupilo jen 1 200 žen. V roce 1997 se narodilo 412,7 tis. dětí a počet potratů se mírně zvýšil na 3 037, způsobilo to však krátké období liberálnějšího zákona připouštějícího přerušení těhotenství ze sociálních příčin. Jen o celý rok později se narodilo 397,0 tis. dětí, potrat byl povolen jen 310 ženám. Je však nutné zmínit, že předložené statistické údaje jsou podhodnoceny. Neobsahují potraty provedené v soukromých pracovnách a družstvech. Počet oficiálních potratů se tak možná snížil, dochází k nim však neustále. Polky navštěvují různé pokoutní polo a neprofesionální potratové "kliniky" či provozují tzv. potratový turismus, který je stojí dost peněz. Podle informace jedné mé polské známé její sestra jela podstoupit potrat do České Republiky, kde za něj zaplatila třikrát více, než za něj platí české ženy. Ani v Polsku však nelegální potraty nejsou levnou záležitostí. Ročně je podstoupí 80 000 až 200 000 žen. Zákrok stojí od 1 000 do 4 000 złotých (v přepočtu zhruba 7 000 až 20 000 Kč). Pohovořme ještě krátce o dvou věcech, které s touto problematikou úzce souvisí a již zde byly několikrát zmíněny. Polský zákon o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a podmínkách přípouštějících přerušení těhotenství uložil polskému ministru národní výchovy závazek zavedení do škol předmětu "znalosti o sexuálním životě člověka." V prosinci 1998 však polský Sejm tento zápis ze zákona vyhodil, čímž tento předmět zlikvidoval ještě před jeho zavedením do školních programů. Namísto toho ministerstvo připravilo programy pro mládež, které se vyznačují negativním přístupem k moderní a reálné antikoncepci, které jsou plné stereotypního přístupu k sociálním rolím žen a mužů a potírání koncentrování se na otázky přerušení těhotenství. V březnu 1998 polská vláda také odmítla dotace pro pět z osmi hormonálních antikoncepčních přípravků. Ty které na seznamu dotovaných antikoncepčních přípravků zůstaly, mají to samé složení, nepatří však k nejnovější generaci těchto tabletek (jde o Mikrogynon 21, Rigevidon a Stediril 30). V praxi to znamená, že ženy, které s finančních ohledů chtějí využít dotované léky, jsou odsouzeny k používání prakticky jednoho přípravku a nemají možnost individuální volby. V Polsku neexistuje možnost využít sterilizaci jako antikoncepční metodu, zatímco ve světě je to jeden z nejčastěji využívaných způsobů jak se ženy snaží vyhnout již nechtěnému těhotenství. Například v USA tuto formu antikoncepce využívá až 28% žen, hlavně vdaných žen po třicátém roce života. Co z výše zmíněných informací vyplývá? Jako závěr můžeme použít naprosto šokující údaje uvedené v Demografické ročence Hlavního polského Statistického Úřadu z roku 1997. Podle těchto údajů v roce 1996 v Polsku porodilo 33 512 žen mladších 20 let a to: dívky do 15 let (včetně) porodilo 415 dětí (z toho 7 dívek již druhé dítě); 16-ti leté dívky 1549 dětí (z toho 48 dívek již druhé dítě a 2 dívky již třetí dítě); 17-ti leté dívky 4351 (z toho 220 dívek již druhé a 12 dívek již 3 dítě); 18-ti leté dívky 9544 dětí (z toho 804 dívek již druhé, 49 dívek již třetí a 3 dívky již čtvrté dítě) a 19-ti leté dívky porodily 17 653 dětí (z toho 2175 dívek již druhé, 180 dívek již třetí a 14 dívek již čtvrté dítě). Martin Koudelka zdroje: Aborcja - bezpieczna, legalna, dostepna (Leták Federace pro ženy a plánování rodiny) Manifa č.5 (2002) Martin Koudelka "Ženy na vlnách zaútočily na polskou konzervativní morálku" (Svobodná práce č. 30, 2003)